Jsme tu pro sebe navzájem

Rodiče často vnímají přípravu a příchod miminka jako období, kdy je potřeba věnovat veškerou pozornost na vytvoření podmínek a uspokojení potřeb dítěte.

Potřeby a přání rodičů se dostávají do pozadí nebo přestávají být důležité úplně.

V hlavě jim běží program „Teď musím dělat všechno proto, aby bylo dítě spokojené. Ptát se jej a řešit co ho trápí, co mu schází, kde je potřeba co změnit. O mě teď vůbec nejde.“

Komunikace a tok energie se tak stává jednostranným, od rodiče k dítěti. Svoje problémy pak většinou úplně zazdí, aby na dítě neměly vliv. Musí být přece ten ideální rodič, protože jinak je ten špatný.

Stávají se tak nástrojem či schránkou pro dítě s pocitem, že toto přesně moje děťátko potřebuje. A úplně zapomínají, že i oni jsou bytostmi se svým životním úkolem, který mají naplnit.

Období dítěte neznamená, že jejich úkol se na čas vypíná resp. přepíná na program absolutního odevzdání se dítěti s vypnutím svých potřeb. Neuvědomují si, že dítě vlastně vůbec nestojí o takového ideálního rodiče, který nemá žádné chyby.

Dítě si vybralo svého rodiče přesně takového jaký je teď i s jeho chybami. Přesně takového pro svůj životní úkol potřebuje a je to tak v pořádku.

Dnešní děti už nechtějí, abychom je brali jako malé nemotorné bytosti, které je potřeba opatrovat, ochraňovat a obětovat se pro ně. Poponášet je na jejich cestě v domnění, že samy by to neušly. Oni už nepotřebují nosiče, ale partnera, který půjde vedle nich, každý po své cestě, a se kterým budou moci diskutovat jako s rovnocenným, předávat si vzájemně zkušenosti a informace. Rodiče z tohoto pozemského světa, který už dobře znají a děti z toho vyššího nadpozemského, který sem přináší. Učení se tak stává oboustranným. Rodič učí dítě a dítě učí rodiče.

Rodiče, nebojte se svým dětem říct, co vás trápí, zeptat se jich na radu. 

Velmi účinná je k tomu meditace, kde si své dítě pozvete do své meditace a povídáte si s ním.

Oni vám opravdu můžou pomoci, protože vidí a vědí to, co vy nevíte. Když tento přístup uvidí u vás, pak i oni se vás budou ptát a radit se s vámi, jak na ten pozemský život. Krásně se tak budete doplňovat a půjdete společně ruku v ruce po cestě za poznáním.

Těžko můžeme chtít, aby se nám dítě svěřovalo, když to sami neděláme.

Nechť jsou si všechny děti a rodiče rovni a pomáhají si navzájem.