Jdu svou cestou

„Co je na tom špatného nemít partnera, dítě nebo prostě nějak svým chováním vybočovat ze standardu? Proč to neustále okolo mě všichni řeší a snaží se mi radit, co je pro mě to nejlepší? Kde je vůbec to měřítko správnosti? A co když to měřítko nesplním? Znamená to, že jsem selhala a že budu muset až do smrti žít s pocitem odsouzení? Musím to všem neustále vysvětlovat a poslouchat jejich rady? Proč vlastně takováto měřítka existují, když stejně spousta lidí do nich nezapadá? Má smysl se tím trápit a snažit se to napravit? Existuje vůbec nějaké správné řešení? 

Takovéto podobné otázky slýchávám od svých přátel poměrně dost často, a proto na ně ráda odpovím. Třeba se některým z vás konečně uleví.

Podle mě řešení existuje a je docela jednoduché.

Řídit se svojí intuicí a  jít svou vlastní cestou, kde budu já spokojená a šťastná i přesto, že v tom společenském standardu tato moje cesta nebude uvedená.

Na životě je nejúžasnější právě to, že je rozmanitý. Každý jsme jedinečný a v tom je ta krása. Dokážete si představit, že bychom byli všichni stejní? Brrr, no to by byla hrozná nuda 

Každý máme na této Zemi svůj životní úkol, co si máme prožít, naučit se a jakou zkušenost získat. Nikdy přesně neznáme životní cestu toho druhého, tak proč se porovnávat. 

Třeba zrovna ti druzí potřebují mít partnera a dítě hned, kdy jsou ještě zamilovaní a spoustu věcí nevidí, jinak by spolu třeba nezůstali a tak si neprožili určitou zkušenost. A nebo je to třeba úplně jinak, tak proč to řešit. Je to jejich život a je na nich jak si jej prožijí a užijí. No a na nás je si zařídit ten svůj, tak jak nám se to líbí.

Neřešme ty druhé a věřme sami sobě a oni přestanou řešit i nás a začnou nám důvěřovat.

Možná vás napadne, zda má smysl ostatním vysvětlovat, že chcete jít vlastní cestou. Že si nemyslíte, že je špatně když děláte něco jinak než ostatní nebo prostě když nesplňujete jejich očekávání. Ale ostatní se vás pořád ptají dokola a snaží se vám radit a vás už to tááák moc nebavííí, to pořád vysvětlovat.

Co vám tím vlastně chtějí říci?

Třeba je to kvůli  tomu, abychom si uvědomili, co vlastně chceme a jestli to tak chceme, utvrdili se ve své víře, že tato cesta je opravdu ta správná. Nebo nám ukazují naše pochybnosti, třeba si sami nejsme jistí svým rozhodnutím.

Cokoliv co nám u jiných lidí vadí, je vždy zprávou pro nás a o nás. Jen je potřeba ji dobře interpretovat! A když se nám to povede, tak i posel zprávy se vytratí.

Zkusme tedy přestat s druhými bojovat o to, kdo má pravdu a kdo bude ten vítěz, protože takový boj může být nekonečný.

Zaměřme se na ten vzkaz, co nám přináší. Pochopme jej, poděkujme pošťákovi a pokračujme dál na své cestě.

Neustálým bojem a přesvědčováním druhých akorát ztrácíme energii a nic tím nezískáme.

Když budeme žít přání ostatních, tak zjistíme, že jsme sice pro společnost akceptovatelní, ale náš život je prázdný.

Změňme postoj a začněme dělat věci jinak, prostě po svém 

Pojďme každý svou cestou, žijme svůj život a nechejme ostatním žít ten jejich. Jen tak můžeme být šťastní!

Těším se, že budu potkávat stále více radostných a zářících bytostí